Kojení. Zázrak i martirium, které může skončit na chirurgii.

O tomhle článku jsem dlouho přemýšlela. Nechtělo se mi do něj. Přijde mi, že zbytečně rozděluje společnost na tábory Kojit, Nekojit, Kojit na veřejnosti a Schovejte prsa na veřejnosti. Navíc je teď Matýskovi už 16 měsíců, a tak pro mě tohle téma není úplně aktuální. Ale… a tohle Ale rozhodlo – stále je strašně moc maminek, který to mlíko aktuálně prostě řeší. Některý se třeba trápí a nejde jim to (jako to nešlo mě). Proto pokud můžu pomoci aspoň některý z nich, tak to udělám.

Kojení má vliv na osud dítěte

Přesně takhle jsem se cítila, když mi kojit nešlo. A tak jsem se do toho strašně tlačila. Ale o tom až dýl. Kojení je bezesporu moc důležitý. Nejsem lékařka, ale tomuhle věřím. Kdyby nebylo, příroda by to prostě vymyslela jinak. Když jsem si na netu hledala, jaký vliv má mateřské mléko na dítě, vypadlo toho na mě tuny.

Nejčastěji je zmiňovaná imunita. Vyšší nemocnost u nekojených dětí se údajně projevuje záněty hrdla, středního ucha a klasického nachlazení. Na webu Českého rozhlasu (https://www.irozhlas.cz/clovek/deti-krmene-pouze-materskym-mlekem-jsou-zdravejsi-ukazala-americka-studie_201509141921_mhromadka) jsem našla i zmínku o inteligenci.

Lékaře stranou. Kojení je bezva i co se kontaktu týká. Jen těžko bude máma dítě i sebe svlíkat a tisknout ho skin to skin na sebe, aby mu pomohla vypít Nutrillon. To je fakt. Miminko se rádo tulí, cítí máminu kůži, nasává pocit bezpečí. Moc proto fandím veškerým snahám spustit laktaci a porazit počáteční překážky.

Když to nejde.

No tak to nejde. Bolest, ragády (bolestivé trhlinky na bradavce, dvorci), horečnaté záněty a třeba taky retence mlíka. Tyhle srandičky můžou mámu pěkně potrápit. Důvodů, proč některý maminky vzdají kojení, je mraky. Sama s tím mám zkušenost. Vlastně se vším, co jsem tady vyjmenovala a ještě mnohem víc.

Tohle jsem, bohužel, nestáhla někde z netu. Je to moje prso. Ta velká boule pod kůží, to je mlíko. Nebo spíš už smetana :D
Takhle vypadalo moje prso při retenci mlíka. Nebyl to hezký pohled. Musela jsem na chirurgický zákrok. Jako vzpomínku mám ale už jen malikou jizvu.

Proč jsem přesta kojit já?

Chtěla jsem napsat, že kvůli retenci (zadržení) mlíka, ale nebylo to úplně tak. To, co vidíte na obrázku nahoře, je mlíko, který několik týdnů neproudilo. Prostě se „zaseklo“ a nešlo ven. Ani kojením, ani manuálním stlačováním. Dostat ho ven se nepodařilo ani mě, ani doktorce. Nechala jsem si práškama zastavit laktaci (a pořádě to ořvala) a pak šla na chíru. Museli mi prso rozříznout a mlíko vyndat. Maty pil MM jen tři měsíce a celou dobu jsme o to mlíko bojovali.

Zákrok proběhl v celkový anestezii. Trval chviličku, podle Honzy snad jen asi 15 minut. Fotku jsem poslala do rodinný skupiny na whatsuppu.

Ale vraťme se o několik týdnů zpátky. Problémy s kojením jsem měla od samýho začátku. Už v porodnici mě to strašně bolelo. Říkala jsem si, že to přejde. Hojně mě v tom utvrzovaly i sestřičky a pobízely ke kojení, i když dítě dásničkama půl hodiny! drtilo dvorec. Zlepšení se nedostavilo ani po měsíci. Koukala jsem na hodiny a stresovala se vždy, když se blížil čas sundat podprdu.

Opakovaly se mi záněty, takový ty s horečkama. Neustále jsem jen napařovala, masírovala a zase chladila ty svý nebohý prsa. Nakonec jsem začala odstříkávat. Pořád to bolelo a já se kojení začínala podvědomě vyhýbat. A tam to celý začalo. Dodneška si pamatuju, jak jsem šla do lékárny koupit mlíko v prášku. Takový to na zkoušku, jen na jednu dvě dávky. Cítila jsem se tááák provinile. Položila jsem dva ubohý pytlíčky na zadní sedadlo auta. Jakoby to byl hřích ho vůbec mít v kabelce. Zpětně se tomu směju, ale já samu sebe fakt TAKHLE trápila. Chtěla jsem kojit, ale už jsem z tý bolesti, vyčerpání a stresu byla trochu tok tok.

No jo. Ale jak jsem se tomu vyhejbala, tak to mlíko začalo tvrdnout. Nejdřív to šlo mechanicky, ale postupně hůř a hůř. Rezignovala jsem a nechala to asi dva dny úplně být s tím, že to zkusím „vykojit“. Zbytek už víte.

Když se nechce

Tvrdila jsem, že ne, ale trochu jsem podvědomě odsuzovala maminky, který kojit mohly, ale nechtěly. Když jsem si od doktorky brala 2 pilulky Dostinexu (na zastavení laktace), brečela jsem. Uklidňovala mě tím, že k ní třeba přišla paní čerstvě po porodu a vyloženě si o ten bílej „zázrak“ řekla. To aby si nezkazila postavu. Vnitřně jsem jí nadávala.

Závěrem

Holky, kašlete na to! S odstupem času vím, co jsem udělala špatně. Můžu se tím trápit, ale proč? Moje dítě se vyvíjí skvěle. Tak proč všechny ty probrečený kojící sessions? Jako abych vytrápila sebe nebo Matýska? Pfff, už ne, díky. A tak, pokud dovolíte, doporučuju i vám, pokud kojit chcete, tohle: Kojte, kojte, zkuste zatnout zuby nad prvotní bolestí, zkuste přežít všechny ty záněty, napařování, obklady a další libůstky. Ale, když to nepůjde, prosím, netrapte se tím tak, jako jsem se zbytečně trápila já. Stejně je nejdůležitější (vědci prominou), aby doma vládla pohoda. Mimčo to cítí, vnímá a nasává snad víc, než to mlíko 🙂

Jakou máte zkušenost vy? Podařilo se kojení vybojovat?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s